Historie školství v obci

O vzdělání ostroměřské mládeže až do sedmdesátých let devatenáctého století pečovala škola v Sobčicích. Obec Ostroměř byla totiž přifařena k sobčické kolatuře a zde roku 1710 vznikla z podnětu V. Koniše, převora kartuziánského kláštera, farní škola. Do ní chodily též děti z Ostroměře, Podhorního Újezda a Vojic. Učitelem tam byl nejprve tkadlec, pak krejčí a žáků jen 14. 

Rok 1869 znamenal zásadní obrat v obecném školství. V rakouské části bývalého mocnářství nabyl platnosti zákon ze dne 14. května (tzv. Hasnerův), kterým byla zavedena povinná osmiletá školní docházka. Vznikla tak národní škola skládající se z institučně oddělené 5leté školy obecné a 3leté školy měšťanské. Stoupl proto počet dětí v sobčické škole a její školní budova zase nestačila všechny žáčky pojmout. Na stavbu školní budovy v Sobčicích nechtěla však ostroměřská obec přispět, neboť její příspěvek by byl činil téměř polovinu nákladů, proto si ostroměřští zřídili vlastní školu ve své obci. 

Den 1. září 1873 byl v Ostroměři dnem slavnostním. školáci již nemuseli spěchat polní cestou k Sobčicím, ale šli poprvé do obecné školy v Ostroměři. škola ještě neměla vlastní budovy, ale obec se postarala nejen o učebnu, ale i o byt pro učitele. Obojí bylo v hostinci pana Václava Vrabce č. 16, učebna v 1. poschodí a byt o dvou pokojích, za roční nájem 120 zlotých.

Ostroměřští se pak starali o postavení školní budovy. Obec zakoupila od Josefa Typlta zahradu o výměře 525 čtverečních sáhů (tj. 1.888 m2) za 850 zlotých, plán dvoutřídní školní budovy vypracoval zednický mistr Jan Poličanský z Hořic, stavbu vedl a dokončil starosta obce Jan Jirko. V krátké době byla stavba dokončena a 24. října 1874 se zde začalo pravidelně vyučovat. Prvým učitelem byl František Novotný, narozený v Ohnišťanech 1845. Dětí přibývalo, škola byla od počátku školního roku 1876/1877 organizována jako dvoutřídní a bylo při ní zřízeno místo řídícího učitele a místo podučitele.

V roce 1889 došlo k rekonstrukci školní budovy. Záchody, které byly umístěny uvnitř školní budovy, byly zřízeny na dvoře a z prostor takto uvolněných vybudovány 2 malé komůrky. Zrušen byl i byl podučitelův v přízemí a zřízena zde další učebna. Protože stoupl počet dětí ve škole, v roce 1890 jich bylo již 171, byla zemskou školní radou povolena a dnem 3. února 1891 otevřena třetí třída.

Až do roku 1904 vybírala obec od rodičů tzv. školní plat. Každoročně byla však řada rodičů od tohoto platu osvobozena. Od roku 1905 pak převzala celý náklad na školu obec, školní plat byl zrušen a obecní přirážky byly proto zvýšeny o 40 procent.

Ostroměřské děti, pokud jim to rodiče mohli finančně zajistit, chodily do měšťanské školy buď v Hořicích, nebo v Jičíně, v Novém Bydžově a v Lázních Bělohrad. Mnoho těch dětí ale nebylo, protože náklady byly dost značné a mnohdy nebylo ani pochopení rodičů pro vyšší vzdělání dětí. Proto v roce 1909 jednalo obecní zastupitelstvo snad poprvé o zřízení měšťanské školy v Ostroměři. Leč marně.

V roce 1914 nadřízený školní úřad, okresní školní rada v Nové Pace zjistila, že školní budova v Ostroměři nevyhovuje po mnoha stránkách požadavkům kladeným na školu a nařídila proto místní školní radě v Ostroměři, aby do konce září 1914 předložila plány a rozpočet na přestavbu a přístavbu školní budovy. K vypracování plánů a rozpočtu nedošlo, nedošlo ani k rekonstrukci školní budovy, vše zastavila první světová válka.

S radostí a nadějemi na lepší svobodný život přivítala Ostroměř vznik Československé republiky. Oslava ve škole se konala dne 29. října 1918. Pádem Rakousko-Uherska se změnil i poměr školy ke katolické církvi. školní rok se nezahajoval v kostele a učitelé nebyli nuceni chodit s dětmi na církevní obřady.

Tragické události v roce 1938 pak měly přímý vliv na obecnou školu v Ostroměři. Do Ostroměře i do okolních obcí se přistěhovalo mnoho českých rodin z pohraničí, které bylo obsazeno německou armádou. Tím stoupl počet dětí ve školách, tedy i v Ostroměři. Okresní školní výbor v Hořicích tedy povolil zřídit od 12. prosince 1938 pobočnou třídu při II. třídě a od 16. ledna 1939 při I. třídě. Učebny byly získány v radnici čp. 121 a v 1. poschodí sokolovny. Ostroměřská škola byla tedy organizována jako pětitřídní.

V roce 1939 došlo také v důsledku okupace zahraničního území ke zřízení mateřské školy v Ostroměři. Od 2. října bylo zahájeno zaměstnávání a výchova dětí 3 až 5letých v 1 učebně, která byla nejprve v radnici čp. 121, později v čp. 123. Bylo zde 26 dětí a první učitelkou byla Ludmila Dostálová, která sem přešla z mateřské školy ve Staré Roli, okres Karlovy Vary.

Úplná okupace našeho území se projevila i v tom, že od 3. ročníku byla zavedena povinná němčina. V období války pak byly téměř každý rok prodlužovány vánoční prázdniny pro nedostatek uhlí. Od školního roku 1941/1942 byl škola opět trojtřídní, žáci po absolvování 5. ročníku odešli na měšťanské školy.

Osvobození naší vlasti a změněné politické poměry umožnily uskutečnit dávnou tužbu ostroměřského občanstva, zřídit měšťanskou školu. Výnosem ze dne 24. července 1945 zřídila zemská školní rada v Praze s účinností od 1. září 1945 v Ostroměři neújezdní měšťanskou školu. Okresní školní rada v Hořicích jmenovala jejím prvním ředitelem Jaroslava Votočka, učitele na dívčí měšťanské škole v Hořicích, který bydlel v Holovousích. Občané ve velké většině přálo nové zřízené škole a mělo zájem na tom, aby byla pro ni brzo postavena vyhovující školní budova, neboť dosavadní prostory obecné školy pro provoz obou škol nepostačovaly. Zápis do měšťanské školy pro první školní rok ukázal, že škola je schopna života, neboť ji navštěvovalo celkem 131 žáků, kteří byli rozděleni do 4 tříd. Třídy byly umístěny ve školní budově čp. 103, v sousední kampeličce čp. 267 a v bývalé radnici čp. 121.

Nový školský zákon, o jehož přijetí se zasloužil tehdejší ministr školství Dr. Zdeněk Nejedlý, legalizoval jednotnou výchovu veškeré mládeže do 15 let, a to 5 školních roků na národní (dříve obecné) škole a 4 roky na střední (dříve měšťanské) škole. Po absolvování tohoto základního vzdělání vstupovaly děti buď do výběrových škol, nebo do učebního poměru. Ostroměřská škola tedy od počátku školního roku 1948/1949 nesla název střední škola. Novým ředitelem byl jmenován Josef Jedlička z Vojic. Učitelů bylo 5, všichni muži. Žáků bylo tehdy 97, byli rozděleni do I., II. a III. ročníku a do jednoročního učebného kursu. Poněvadž bylo na škole značně žáků přespolních, počali se od 15. listopadu 1949 celoročně stravovat ve školní jídelně, která byla zřízena v čp. 121.

V roce 1953 byl přijat Národním shromážděním nový školský zákon, jímž byla opět provedena reorganizace základního i středního školství. V důsledku tohoto zákona byla i v Ostroměři zřízena osmiletá střední škola, která spojila dosavadní národní a střední školu v jediný útvar. školní rok 1952/1953 byl tedy posledním rokem, kdy ještě existovala národní škola jako samostatná. Současně byla zkrácena povinná školní docházka na 8 let a pro žáky, kteří ještě dobrovolně chtěli chodit do školy, byl zřízen na ostroměřské škole jednoroční kurs. Celkem na škole bylo 203 žáků, v 1. až 5. ročníku byli rozděleni do 3 tříd, v 6. až 8. ročníku a jednoročním kurzu do 4 tříd. Z toho byly 4 třídy umístěny ve školní budově čp. 103, 2 třídy v kampeličce čp. 267 a 1 třída v čp. 121. Ředitelem osmileté střední školy byl jmenován Bohumil Bílek, který školu vedl až do důchodu dne 31. srpna 1968. Pro děti zaměstnaných matek zřídil školský referát Okresního národního výboru v Hořicích při osmileté střední škole v Ostroměři jedno oddělení družiny mládeže, která byla umístěna v domě čp. 122 v bývalém krámu. Provoz družiny byl zahájen dne 15. září 1953 a bylo v ní zapsáno 36 dětí. Prvou vychovatelkou se stala Otilie Zummerová z Hořic.

Umístění osmileté střední školy ve 4 budovách, nedostatek školních dílen a tělocvičny, to vše vyžadovalo urychlenou nápravu. Ve školním roce 1956/1957 již bylo docíleno konkrétních rozhodnutí. Výstavba školní budovy v Ostroměři byla pojata do plánu investiční výstavby, byl vypsán investiční úkol a zahájení stavby určeno na rok 1959. Na její výstavbu byla zajištěna částka 4.220.000 Kč.

Dne 7. září 1959 počali pracovníci Pozemních staveb s pozemními pracemi. Stavbyvedoucím byl stavitel František Dejmek. Úvodní projekt vypracoval Krajský projektový ústav v Hradci Králové, pracovní skupina Ing. arch. Karla Friedricha, prováděcí projekt provedlo projekční oddělení Pozemních staveb v Hradci Králové, za vedení Ing. Svatopluka Poláka. Projekt je proveden podle tzv. gottwaldovského typu, který byl schválen ministerstvem školství a kultury již roce 1952.

Od 1. ledna 1961 se stala naše škola základní devítiletou školou s povinnou devítiletou školní docházkou. Již tohoto roku byla zřízena na ostroměřské škole devátá třída, do níž chodily i některé děti z Chomutic a okolí, neboť tam se na prodlouženou školní docházku přihlásil jen malý počet dětí. Umístění školy bylo půl roku ještě ve starých budovách.

Slavnost otevření nové školní budovy v Ostroměři začala již dne 2. září 1961 přátelským večerem v sokolovně. V neděli 3. září vyšel od sokolovny průvod obcí ke škole. Slavnostní proslov přednesl tehdejší ministr zahraničního obchodu František Krajčíř, který pak za zvuků tónů ze Smetanovy Prodané nevěsty „Proč bychom se netěšili" přestřihl pásku u vchodu do nové školní budovy.

Bylo ještě potřeba dokončit terénní úpravy v okolí školy a odstranit závady, které byly při kolaudaci budovy dne 28. srpna 1961 zjištěny, a zejména vybudovat u školy hřiště. Plných 10 let trvalo, než bylo hřiště brigádnickými pracemi vybudováno. Dne 10. října 1971 vyšel od sokolovny průvod na nové školní hřiště.

Devátá třída však byla postupně zrušena mezi léty 1976 - 1984, čímž došlo ke zkrácení základní školy na 8 ročníků. Povinná školní docházka byla přitom prodloužena na 10 let, tedy každý absolvent základní školy musel pokračovat ve studiu na střední škole. V roce 1990 byla povinná desetiletá docházka zkrácena na 9 let a postupně byla na základních školách zavedena zpět devátá třída, nejprve nepovinná, od roku 1996 (výjimečně až 1997) pak povinná.

Zpracováno dle Sborníku k 1. sjezdu rodáků